Ota Bubeníček ( 31.10.1871 v Uhříněvsi u Prahy - 10.9.1962 v Mladé Vožici ) malíř a loutkář.
Bratr malíře Jindřicha Bubeníčka. Nejprve pracoval v Haasově grafickém závodě jako litograf. Poté vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde mezi lety 1899-1904 studoval ve slavné krajinářské škole Julia Mařáka, též Antonína Slavíčka a prof.Ottenfelda. Jako stipendista podnikl roku 1905 cestu do Mnichova a Paříže, v r.1907 do Francie, Belgie a Holandska. Byl i v Dalmácii a severní Itálii. Od roku 1907 maloval na Moravě, Valašsku, Vsetíně, r.1908 v Horní Bečvě, r.1909 v jižních Čechách zejména v Čížové u Písku a v okolí Heřmanic, 1909-1921 v Protivíně, na Strakonicku a Prachaticku, ve Volyni, Zvíkově a Orlíku, 1911 v Týnci nad Sázavou, 1912 ve Vrchotových Janovicích, 1915 v Oldřichovci u Hostišova a s Cínou Jelínkem v Jilemnici, 1919-1920 a 1936-1937 jezdil na Slovensko, zejména do Vysokých Tater, 1922 ve Svratce na Hlinecku a od roku 1932 maloval v okolí Mladé Vožice, která se mu stala trvalým domovem. Rád maluje naše krajiny s chaloupkami zalitými sluncem, cesty s dalekými výhledy, pole pod vysokou oblohou, staré košaté stromy. Jeho realisticky cítěné obrazy krajin nabývaly plastické podoby, docílené výraznou modelací barevných past. Plastické a tvárné tendence v jeho tvorbě, blízké dekorativní stylizovanosti z přelomu století, uvádějí malíře do souvislosti s německými krajináři z Worpswede. Často zachytil neporušený ráz krajů s množstvím lidových staveb a proto je etnografy často vyzdvihována i dokumentární hodnota jeho díla. Byl též spoluzakladatelem a scénografem loutkového divadla Umělecká výchova. Od roku 1902 byl členem Jednoty umělců výtvarných, od roku 1900 vystavoval s Krasoumnou jednotou, se Spolkem výtvarných umělců Mánes. Samostatně vystavoval r.1909 v Praze Topičově saloně, r.1916 v Praze Rubešově galerii, r.1932 v Praze Obecním domě, r.1934 v Mladé Vožici. Kolektivní výstavy měl u nás, ale i v zahraničí v Mnichově, Londýně, Benátkách, Amsterdamu, Lipsku, Karslruhe, Poznani, Oslu, Begenu, Kodani a Stockholmu. Zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Východočeské galerie Pardubice, Muzeu umění v Olomouci, Alšovy jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.