Černý Věnceslav

Věnceslav Černý (27. ledna 1865 ve Starých Benátkách, nyní součást Benátek nad Jizerou – 15. dubna 1936 v Mladé Boleslavy) byl český malíř a ilustrátor.
Studoval na pražské Akademii výtvarných umění u prof.Čermáka a Lhoty, později od roku 1885 na Akademii ve Vídni u prof.Gripenkerla.Roku 1887 se vrátil do Prahy. Příští rok 1888 se stal důležitým mezníkem v jeho životě: s malíři Boháčem, Hettešem, Hilšerem, Klusáčkem, Jouklem, Kosařem, Krajíčkem, Lepšem, Raškem, Vavříkem aj. založil spolek Mánes, a také se setkal s šestatřicetiletým Mikolášem Alšem, se kterým ho pak poutalo vřelé přátelství až do Alšovy smrti.
Střídavě žil v Praze, v Mladé Boleslavi a v lázních Železnice. Téměř výhradně se věnoval ilustraci, jak knižní (především dobrodružné knihy), tak i časopisecké (Světozor, Zlatá Praha). Kromě toho se zabýval i historickými, zejména bitevními motivy v podobě kreseb i velkých olejomaleb.

Byl oblíbeným ilustrátorem mnoha pražských nakladatelství (např. Kvasnička a Hampl, Alois Hynek, Toužimský a Moravec nebo Josef R. Vilímek), v jejichž vydáních ilustroval zejména knihy Lidije Aleksejevny Čarské, Františka Josefa Čečetky, Aloise Jiráska, Karla Maye a Henryka Sienkiewicze. Vyzdobil rovněž vydání pamětí italského dobrodruha Giacoma Casanovy a v letech 1893 až 1909 ilustroval šestnáct knih Julesa Verna.Věnceslav Černý nikdy nehleděl na ilustraci jako na pouhé řemeslo, k němuž byl po celý život odsouzen, nýbrž věnoval se tomuto oboru s veškerou energií a nadšením. V jeho ateliéru se nalézaly nesčetné rekvizity potřebné ke studiu, palcáty, husitské oděvy, brnění. To opět souviselo s jeho láskou k historii, zejména pak k husitství.

Na poli ilustrační malby vykonal Černý záslužnou práci. Ačkoli pouze pro Vilímkovo nakladatelství ilustroval 92 knih a mnoho jiných pro Hynka, Kvasničku-Hampla, Beauforta aj., přece v nepřeberném množství ilustračních kreseb není nic laciného, konvenčního. Ilustrací románů Henryka Sienkiewicze si získal uznání i na fóru mezinárodním.

Co se námětu týče, sahal Věnceslav Černý nejraději k tématům historickým. Jistě k tomu přispělo v nemalé míře i jeho přátelství s Aloisem Jiráskem, dokumentované četnou zachovanou korespondencí spisovatele s malířem. Černý byl skutečným mistrem pohybu. Jeho pohybové scény rozehrávají každý tvar dynamickým vypětím nejrůznějších hybných možností těl lidských i zvířecích.