Jiří Jelínek (12. srpna 1901 - 31.12.1941 v Mathausen) malíř a grafik.Studoval pražskou Akademii výtvarných umění.
Tam od roku 1920 do roku 1926 prošel všeobecnou školou u profesorů Vlaho Bukovace a Jakuba Obrovského, i speciálkou Karla Krattnera. Jeho hledání vedlo k Devětsilu, kde vystavoval v roce 1923. V letech 1929 a 1930 žije v Paříži, kde je žákem Františka Kupky. V té době se stává členem významné umělecké skupiny a s touto společností úspěšně vystavuje.
V polovině třicátých let vyzrává, maluje Španělku - jako symbol antifašistického boje. Tragika našeho národního osudu se odráží v jeho dílech Rok 1938 a Plačící žena. Zralost Jelínkova díla se projevuje na výstavách ve Zlíně. Na prvním salonu má olej Dynamika barevných protikladů, ve třetím salonu už má sociální kresbu Dělník. Na výstavě berounských výtvarníků v roce 1939 zaujal kresbou Mladý kovák. Od roku 1941 se stává řádným členem spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho jméno se vyskytuje vedle jmen udávajících směr našemu výtvarnému životu. Vedle figurálních kompozic se setkáváme i s jeho zátišími a krajinami. Realizoval se též jako knižní grafik.
Jeho životní osudy s tragickým koncem za ostnatými dráty koncentračního tábora Mauthausen dosvědčují Jelínkovu charakterovou vyhraněnost i uměleckou nesmlouvavost.