Kutálek Jan

Jan Kutálek ( 20. července 1917 v Praze – 20. května 1987 tamtéž ) byl český výtvarník, sochař - keramik

Známý pro svou originální keramickou figurální i reliéfní tvorbu inspirovanou především českým bájeslovím a pohádkami.V roce 1933 nebyl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu a tak nastoupil studia v soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha, kterou však pro přílišné zaměření na akademickou malbu opustil v roce 1935. V následujícím roce cestuje po Rakousku, Jugoslávii a Itálii. Od roku 1940 začíná dráhu samostatného výtvarníka. Ve snaze doplnit si akademické vzdělání nastupuje v roce 1945 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Pokorného, seznává však, že jeho výtvarné cítění i technika jsou již plně rozvinuté a rok na to školu opouští. V roce 1977 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců.

Ve své tvorbě se věnoval jak figurálním motivům tak reliéfním dílům, a i když okrajově, věnoval se též kresbě. Od 50. let se v keramické tvorbě zaměřil též na "užité umění". Jeho práci nejvíce ovlivnilo dílo italského expresivního keramika Salvatora Fancella ( 1916– 1941 ) , absolventa uměleckoprůmyslové školy v Monze. Kutálek čerpal pro svá díla především náměty z české i řecké mytologie, pověstí a pohádek. Jeho dílo je charakteristické neobvyklou hravostí, nevšední poezií a je obdařeno zvláštním pohádkovým kouzlem. Všechny jeho smyšlené postavičky plivníků dostaly od svého autora do vínku i krásně poetická česká jména – např. Líbezník, Pustorálek, Fišpajtl, Hostipas, Pišpartéz, Živenka či Houbovníček. Svojí hravou, poetickou keramikou se nesmazatelně zapsal nejen do dětských duší ale i do historie české umělecké keramiky.