Michl František

František Michl ( 20. listopadu 1901 v Domažlicích - 4. 6. 1977 v Domažlicích ) malíř a grafik

Jako jediný syn byl předurčen k dráze obchodnické. Jeho zájem se však ubíral jinými cestami a dělil se mezi malování a sport. Michl závodil za domažlické "Sněhaře", později za Slavii Praha v nejrůznějších disciplínách: běhal, sjezdoval na lyžích, jezdil na koni, skákal do výšky o tyči, byl průkopníkem motocyklového sportu, šermoval . Jeho hlavní vášní však bylo malování a tak odešel z obchodní školy v Plzni a roku 1925 složil zkoušku na Akademii výtvarných umění v Praze. V té dobé byl jmenován novým profesorem akademie Otakar Nejedlý a zakládal krajinářskou speciálku.
Po ukončení studia v roce 1928 žil Michl v Domažlicích, kde se věnoval malování rodného Chodska, Šumavy a rád zajížděl za motivy na Vysočinu. V letech 1928 - 1938 vznikla i většina jeho grafických listů, ex-libris a ilustrací. Ilustroval a graficky upravil přes třicet knih. Navrhl odznaky a emblémy několika sportovních klubů, z jeho atelieru vyšel již r. 1923 návrh na trojrozměrný znak Škodových závodů v Plzni.
V Michlově domažlickém atelieru se scházejí a tvoří malíři Moravec, Šebek a spolužáci z akademie, sochaři Švec, Langenberger a Bretschneider, hudebníci J. Zich a J. Jindřich, spisovatel J. Vrba. Obdržel třikrát cenu České akademie věd a umění. Na cestách za motivy pro své obrazy pracuje na Slovensku, v Alpách, ve Štýrsku, v Itálii, Francii, Bulharsku a Severní Africe.
Od roku 1929 spolupracuje s historikem Dr. Fr. Roubíkem na jeho knize "Dějiny Chodů u Domažlic", která vychází r. 1931. Po zabrání Sudet Němci r. 1938 připravují společně publikaci "Chodské vesnice", která vychází v dobé okupace 1939, jako akt tichého vzdoru.
 Michl je také jedním z hlavních organizátorů slavné Vavřinecké pouti v srpnu 1939 ( spolu s Dr. Kalandrou, spisovatelem Vrbou a redaktorem Prachem ) , které se zúčastnilo přes sto tisíc lidí a která byla největší demonstrací odporu proti fašistické zvůli. To bylo příčinou jeho zatčení a věznění na Pankráci, v koncentračních táborech Terezín a Flossenbürg v letech 1940 - 41 a 1943 - 45.
 Po osvobození pokračuje ve své práci. Je jmenován kulturním patronem okresu Domažlice ( do r. 1950 ) . Roku 1945 je také navržen jako profesor na Vysokou umělecko - průmyslovou školu v Praze. Profesuru však nepřijímá; nechtěl opustit Chodsko a Šumavu - zdroj inspirace pro své obrazy. Je členem Svazu výtvarných umělců, Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni a v r. 1947 předsedou Sdružení pošumavských výtvarných umělců v Klatovech.
 Roku 1946 kupuje Michl vilku v Kolinci u Sušice a zřizuje si zde letní atelier. Během padesátých a šedesátých let vedl zde i jinde několik malířských kursů pro amatéry.
 V roce 1958 tři jeho obrazy reprezentují naše umění na Světové výstavě v Bruselu. Rostoucí poptávka po Michlových obrazech a publicita u nás i v cizině však vadí některým institucím Západočeského kraje a tak je Michl v roce 1961 zatčen a na základě zinscenovaného a právně nepodloženého procesu odsouzen k odnětí svobody na jeden rok nepodmíněně za podvracení republiky. Po šesti měsících je sice na základě prezidentské amnestie propuštěn, avšak perzekuce jeho i celé rodiny, zákaz vystavování děl mimo region Západočeského kraje a vyškrtnutí ze Svazu výtvarných umělců trvá.
 Zlepšení politické situace v roce 1967 dává Michlové práci opět smysl. Pořádá několik tuzemských výstav, prodává přes Artii do ciziny. V březnu 1968 vystavuje v Montrealu, v listopadu objednává Rullos Gallery v New Yorku 165 pláten. Jednalo se též o výstavě v Královské galerii v Londýně.
 V roce 1971 s nástupem normalizace je rehabilitace z r. 1969 zrušena a rozsudek z r. 1961 nabyl znovu platnosti. Michlovo jméno je opět na černé listině. Následuje úplný zákaz veřejných výstav a veškeré publicity. Pouze několik jeho přátel a obdivovatelů jeho díla z Karlových Varů uspořádalo ještě asi tři výstavy. Toto bezpráví bylo příliš i na Michlův velmi houževnatý organismus. V roce 1972 je stižen mozkovou mrtvicí, maluje však dál i s ochrnutou levou půlkou těla a 4. června 1977 umírá.
V roce 1991 byl František Michl v plné šíři občansky rehabilitován.