Nowopacký Jan

Jan Nowopacký ( 14. 11. 1821 Nechanice u Hradce Králové - 3. 7. 1908 Slavětín u Loun ) malíř, kreslíř a grafik

známý také jako Jan Novopacký se narodil v tkalcovské rodině, kde se naučil od otce malbě svatých obrázků klihovými barvami. Prostřednictvím místního faráře nastoupil do učení k vídeňskému malíři podobizen Schrotzbergovi, jež ho připravoval ke studiu na Vídeňskou malířskou akademii. V roce 1839 se poprvé neúspěšně pokusil dostat na vídeňskou akademii, ale pro neznalost němčiny byl odmítnut. Vrátil se do Nechanic a postupně si vzdělání doplnil. V roce 1842 odjel znovu do Vídně a na akademii byl přijat. Studoval zde u prof. Gselhofera, prof. Steinfelda, prof. Endera, prof. Mösmera a spřátelil se se spolužákem Josefem Zeleným , s nímž a se školou podnikl první cesty do Alp a Tyrolska. S nimiž maloval v rakouských Alpách a Gardenském jezeře. za doby jeho studia obdržel mnoho ocenění a cen.V roce 1848 obdržel první dvorní cenu za obraz Zpustlý hřbitov a v Praze se seznámil s významnými českými malíři té doby v čele s Josefem Mánesem, Josefem Hellichem a Bedřichem Havránkem. Po smrti svého otce v roce 1849 se dostal do těžké hmotné situace, kterou vyřešil vstupem do panských služeb – v roce 1849 přijal místo učitele kreslení v rodině Paarů a od roku 1851 u hrabat Hoyosů v Dolním Rakousku. V roce 1852 byl na studijní cestě v Dalmácii a v letech 1853 - 1854 v Itálii a roku 1856 v Německu vždy s malířem Josefem Zeleným. Po návratu do Vídně se v roce 1861 začal opět živit jako učitel malování v rodinách vysoké šlechty, vyučoval také děti císařské rodiny a od roku 1869 byl učitelem malování korunního prince Rudolfa. V druhé polovině 70.let podnikl studijní cestu po evropských galeriích a spolu se známostí u císařského dvora mu vynesly jmenování kustodem – správcem císařské obrazárny ve Vídni v roce 1880. Kustodem byl až do svého penzionování roku 1895, usadil se nejprve v Ústí nad Orlicí 1895 - 1901 a později ve Slavětíně 1901 - 1908. jeho tvorbu ovlivnil pobyt v Itálii, tehdy si vypracoval paletu zářivých a světlých barev i volný štetcový přednes. Vyhledával malebné motivy - pohledy na jezera, alpskou a přímořskou krajinu, antické ruiny, osamělé kláštery a vily, také zajímavý lid a jeho kroj, které zpracovával často také akvarelem a tužkou. V roce 1860 dle kreseb J. Zeleného ( Selleného ) doprovodil litografiemi cestopis výpravy arcivévody Maxmiliána na fregatě Novara.Člen Krasoumné jednoty od roku 1899 a Jednoty umělců výtvarných. Svému umění se věnoval až do vysokého věku.  Skutečnost, že takřka celý svůj život strávil v cizině, způsobila, že je považován za rakouského malíře. V Čechách byl objeven až na sklonku svého života a první své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902. Svými díly je zastoupený v Národní galerii v Praze a mnoha dalších státních a soukromých sbírkách u nás i v zahraničí.