Urban František

František Urban ( 15. 9. 1868  Praha - 9. 3. 1919 Praha ) malíř, ilustrátor a kreslíř

Po vyučení v libeňské továrně jako malíř porcelánu se stal žákem profesora Františka Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole v Praze od roku 1885 do roku 1893 a poté zde několik let působil jako asistent profesora Václava Dědka. Vítězná účast v soutěži na výzdobu oken chrámu sv. Ludmily v Praze spolu s Adolfem Liebscherem způsobila, že začal plně věnovat malířství náboženských, alegorických a symbolistně laděných témat, návrhům výzdob chrámových interiérů a okenních vitráží. Jeho tvorba, zejména figurální, byla silně poznamenaná vlivem Ženíškova měkce kresebného pojetí ženského aktu. Jeho výpravné, pietisticky laděné malby souzní s tíživými náladami symbolistů a dekadentů konce 19.století. Oproti naturalisticky vyostřeným figurálním malbám, nesoucím poněkud těžkopádná, moralistní poselství, jeho prozářená chrámová okna vycházejí z tradic nazarénismu a z dekorativismu secese. Idealismus, podmanivá škála středně sytých líbezných tónů a ornamentalizovaných tvarů, odkazuje k vytříbené dekorativní kultuře Alfonse Muchy. V roce 1897 provedl výzdobu oken chrámu sv. Bartoloměje v Kutné Hoře, roku 1898 v arciděkanském chrámu v Plzni, dále v chrámu sv. Barbory a výmalbu v kapli ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře atd. Podílel se na návrzích a realizacích výzdoby řady chrámů - kostel Nanebevzetí P. Marie v Bezdědicích, děkanský kostel sv. Štěpána v Kouřimi, v kapli sv. Václava a Vladislava v Kutné Hoře, výzdoba kaple sv. Jana v dómu sv. Víta v Praze, v Mnichově u Mariánských Lázní,v Počáplech, v Hlinsku, v Sedlci u Tábora, též v některých kostelech v Německu, výzdoby oken v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně nebo kostela sv.Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze. Navrhl také dekorace celé řady veřejných budov - oponu divadla v Litomyšli, výzdobu stropu Vinohradského divadla v Praze. Vytvořil řadu ilustrací pohádek, provedl návrh rakouské stokoruny, návrhy akcií, diplomů a plakátů. Roku 1912 se stal dopisujícím členem České akademie věd a umění. Byl členem Jednoty umělců výtvarných,kde měl blízko a též spolupracoval s Alfonsem Muchou. Posmrtná výstava jeho díla se konala v září 1921 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.